PREDMLÚVA

Múže mať bár který mláďenec ťisíc spúsobuv v tem, bi venku v cuzích totižto krajinách) rozum, tak mluvíc, viostril, misel a pameť všelikími rídkosťámi naplňil a držání svému mHu svedčnosť dával.
Dorell Jozeff Englišt
- - -

PREDMLÚVA

Dávám m1áďenca, kterího, ponevádž prez mnohé príhodi štestlive prejšel, mnoho k vicvičení svému v svém putuvání i slišal i viďel a pre toto kornečňe jak znovu zrozeního seba pokladal, R e n é e m nazval jsem.

Neni jest tu samá báseň, ňé samá a čistá pohádka, nalezňeš ňé podle vúle vimislené (kterák v jinších takíchto ďíloch običajňe jest) a v hlave skladatela jeďiňe prebívajicé mravi; také jsú, které aj ve včilejší vek panujú. Nalezneš potem z mravuv místámi viňesené a preložené nelhajíce následi, čo asnaď za ňeslušné uznávať  buď eš,  ale čistý rozpravatel ňechcel jsem biť. Tak mnohé mnohích liduv čini, skutki a običaje prednášám, bi hneď spolu s ních pravé a užitečné, bárs jakkoliv malé vinaučení neb ode mňa rovno a zretedelňe viložené, neb od teho, kterí čítať buďe, lechko i  v skritosťi svéj pochopené bilo. Mezitím, abich  ja múj chválitel, ňebil, ňé mnoho buďem kázať  a čokoliv to jest, čo knišku moju ustanovuje, všecko všech súdu podstíram, jedno jeďiňe, čo spravedlnosťi, jest  prosíc, bi toťižto v súďení svém neb mom i ňebili, kterí všecko haňá a potupujú neb pavuci, oniž aj z najmedovejších kvetuv ňé med, než jed toliko zbírajú. Ňech tak osívajú rádki ňekteré, bi na ti, které neb predešli, neb nasledujú, nezapomňeli; nech na tú povesá váhu celé mé zložeňí, na kterú aj stránku jéj.Kdiž počátek prehlídajú, ňech prostrédek a koňec čekajú a kďiž koňec doštáhli, z prostrédkem a počátkem ňech ho znášajú.   Jestli ništméň chihu mú ňekďe zjevňe zbadajú, jestli ňekďe proťi mňení a rozumu jejich hreším, vtedi má ňech ma u ňích ponajprv misel rokum mím ňennohím (neb vedle tích muž ješťe ňejsem) prirovnaná čistí a vimlúva. Podruhé pak ňé zlý cíl múj, dobré, aspon vedle vťipu mého, predsevzeťí, které v čem záleží aňi potreba, aňi osoch ňeňi zďe znamenať, všecko prečítané všecko mé konání preukáže. A málo toto ňech jest dostatečňe predpoveďené o bitnosti ňé stránki téjto jeďiňe, ale i celej útléj mojéj práce.

Čo sa slovenskího jazika, nimž píšem, doťíče, uznám, že sa mi chibi ňejaké nadhoďiť múžu, ale spolu dufám a smele jistý jsem, že mi je jeden-každý múdrý odpusťí. A čob' vtedi bilo, kdi bi sa se mnú chcel dohadovat? Z kterích kňih bi mi ukázal, ňepovídám čistotu a slíčnost, ale jen i obecné slovenčini víslový? Jak bi zvíťazil nade mnú? – Krem jak bi mi ňekolik (ačkoliv aj tích ňévelké kopí jsú) česko-moravskích písém ťisnúl a z ťimi ma chcel poňížiť. Zlosť túto toťižto hňilobe predkuv našich paďekuvať musíme všecci, kterí žádnú chibu v prostredkoch ňetrpíc, znameňí toto, kterím človek od nemích stvoruv rozeznávan bívá, ňé toliko ňecvičili a ňerozmnožili na príklad všech jinšich národuv, ale aňi v prvňéj svéj zrozenosťi ňechránili, ňezachovali.

Juž v úťisku a zbívaňí  kníh co bi jsi radďil ti sám, kdokoliv ňevidíš; asnaď jen mluvících poslúchať a odtúď sa učit? Ale i tu, jakžto zmíšaňí víc nežli bábelském, který bi jsi skusil užitek?

Však kolik osád, tolik rozďílnéj nacházáš vímluvi, tolik jestli ňé slóv a jmén, jmén zajiste a slóv neznášajícího sa končeňí. Pre tento pak rozďíl, pre túto takú rozlicnosť, kterú částku bijs' zaujmúl, na kterú ratolesť jedního a tehož koreňa stúpal, kterú dcéru, kďiž Matka na spúsob starodávnéj židovskej zemrela, nasledoval, ťešká jest súďiti.

Usiloval jsem sa ništmeňéj, kolik možnost bila, vše to,čo najlepšé jest vibíraťi, ten toťižto chodník v  zrozenéj Slovákuv reči držíc, který rozumu obecním, aspon základum najbližnejší jest a odtúď všecki všade ňepotrebnosťi a daremnosťi jak v jménách a v slovách, tak aj v slovíčkách (v literách) jsem odrezával a odvracal. Po druhé, k lechčejšému a od moravsko-českého rozďílnému čítaňí pokládel jsem dvojnásobné znameňí. Jedno nad litterárni, které sami v sebe zňejú (v o c a l  i s) a to jest, bi sa táž littera ze sebú spojeními podlžila, druhé pak nad timi, které z druhími toliko zložené hlas svúj majú (co n s o n a n s), čo znať dáva, bi meko bili virečené na príklad uherskích tích, které padle seba majú y.

Ňech dá nebe, bi mdlá moja moc vťipnejších a učelejších oči otevrela ku zadržání prinajmeňéj jazika maťerínskího, který že posaváď mezi všemi jinšími posledný jest, to né pre svú, než pre našu trpí vinnu.